Karolína Beli Bílá

Tento článek bude blízký asi spíš lidem, kteří maturují, nebo si maturitou již prošli.

 

Máme to tady. Opět a zase po roce. Letos jsem se sama zařadila k těmto divno-lidem, kteří se poslední rok zabývají slůvkem MATURITA. Lidé kolem říkají: " Vždyť to nic není," " Maturita je ýzy," "To dáš prosimtě, nestresuj se," " Na vejšce budeš maturovat každého půl roku." Super, ale tam ještě nejsem a prozatím mě pronásleduje TA maturita, co má jakože být životní zkouškou z dospělosti.
No, co si budeme, ty kecy prostě nepomáhají.

Úžasná věc na čtvrtém ročníku je to, že si zorganizujete ( nebo někdo zorganizuje) maturitní ples a vlastně první čtvrtinu, ne-li polovinu školního roku máte myšlenky jen u svého plesu, který nakonec uteče tak rychle. Něco málo o plesání v článku ZDE. No, a pak už ze všech stran uslyšíte jen " Máte za sebou pololetí. Další pololetí budete mít spíše čtvrtletí. Nenechávejte učení na poslední chvíli. První maturitní práci budete psát 11. dubna," wait, what? " Není to brzo?" ptalo se téměř 80% studentů a neříkejte mi, že vy, letošní maturanti, jste se na to nezeptali, proč je to tak brzy. Pak začaly narážky a vtípky na CERMAT, který se letos zase předvedl.

Takže si to odčíslujeme:
1. zadání slohových prací.

Dle mého se ze zadání slohových prací dalo vybrat. Tedy, ne že bych věděla, jestli jsem to napsala, protože díky výmyslu opravování někde v Praze se naše výsledky dozvíme o více než měsíc později, jestli jsme to napsali nebo ne, ale i tak mi přišlo, že kdo trochu psát umí, tak nemohl mít problém.
ALE! Ano, dodávám ale! Nvím které zadání to bylo číselně, ale vím, že zadání jako popis Ladovského obrázku z pohádky Kocoura Mikeše se asi moc dobře na 250 slov a víc popsat nedá, nebo alespoň já bych neměla nejmenší tušení, jak napsat popis obrázku, který na sobě nemá NIC.
Dále Charakteristika Ofélie, Kateřiny Horovitzové a nějakých dalších, mně neznámých postav. Nebudeme si lhát do kapsy, ale kdo z nás ve většině případů něco z toho četl, aby mohl charakterizovat fiktivní postavy? A nedej bože, že by se naše charakteristika v CERMATu nezalíbila, protože by postava měla tmavě hnědé vlasy a ne černé! Já sama jsem si vybrala sci-fi. A spoustu lidí co to psalo mi řeklo, že se bojí že sklouzli do prvků fantasy, až jsem se začala bát, že jsem to udělala taky. Ale jinak asi OK, řekla bych. Uvidíme, čekáme na výsledky, tak pak rovnou do komentářů napsat jestli jste prospěli. Hoďte si upomínku, že mi máte napsat komentář. :D

2. zadání slohových prací z AJ
Jelikož maturuji z angličtiny, tak jsem psala i povinné slohové práce, kdy jsem se ráno cítila jak před popravou, neboť jsem se bála něčeho formálního. Naštěstí Pán Bůh se smiloval.Už teď vím, že tam mám chyby, ale mohli by to uznat :D

3. Didaktický test z českého jazyka
Snad jen jedna reakce
"CO TO KU#*@!?"
Vím, že se tu najdou moralisti, kteří řeknou, že to bylo úplně v pohodě a že se to dalo stihnout, ale myslím si, že ne každému stačí přečíst článek dva kilometry dlouhý jednou a zapamatovat si ho sloho od slova, abych pak dovyplnila úkoly k zadanému jednomu textu z těch dalších třiceti.




Ano, věci jako zeugma, atrakce a jiné jsme na hodinách českého jazyka probírali a psali na to test, ale nedopadl, a tak ani při vysvětlení pojmu, kdy je člověk v presu, jsem to nejspíš neodhadla a mám dobře jednu, myslím. A tak, no.

A tak budu věřit v Poseidóna, aby se tam těch potřebných 44% někde našlo.

4. Po psychickém rozsypání se z didaktického testu z ČJ následoval DT-AJ a nebudu Vám nic nalhávat. Rozumět týpkovi co mluví o whiskey se prostě pro průměrného angličtináře zdálo téměř nemožné, a tak jsem si zahrála na sportku. Myšlenky jsem měla stále u českého jazyka, a tak si trochu myslím, že mi to o bod uteče... No, tak jsem si tu poplakala :D

Teď mě za pár už čekají ústní a mám pocit, že ty informace nějak prostě odjely. Na dovolenou, nebo tak. Možná jsem to neměla nechávat tak na poslední chvíli, ale to dáme. Že jo? Za pár dní se tomu všichni zasmějeme. My tě dáme Maturko!

Jak jste na tom byli/ jste s maturitou vy? Stres? Učení? Alkohol? Absolutní zoufalost?

Je téměř  konec ledna, což znamená konec školního pololetí a také plesovou sezónu.

 Než začneš číst, nalaď se:


Co vám budu nalhávat, jsem dost rozlítaná a hory jsou pro mě destinací, kam mě neotravuje pravidelné dojíždění žádným dopravním prostředkem, převlékání z jednoho oblečení do druhého a nebo více, resp. méně pod nulou.

Pokud i vy jste lidmi, kteří tráví rádi čas na svahu a nemáte kopec zrovna za barákem, tak je tenhle článek přesně pro vás!

Od mého aktuálního bydliště to mám přibližně stejně daleko do Krušných hor, tak na Šumavu a většinou mám to štěstí, že jedu autem, ale to se ne vždy poštěstí.

Sama trávím čas na horách spíše na snowboardu, než na lyžích a pokud tomu tak není, lyže vozím jen když jedeme autem, to je uveze. A tak píši spíš pro ty snowboarďáky.

Velká výhoda je vlastnit brašnu, tašku, fusak, říkejte si tomu jak chcete, která je utvořená na snowboard, je o něco větší a vejde se do ní úplně všechno, Tedy co se vybavení týče.
Je široká, prostorná a když už máte oblečení na sobě, narvete do ní všechno.

Narvu do ní prkno, poté přidám boty, brýle schovám do helmy a tu položím mezi vázání, zbylé místo vyplním hadrem, kterým pak alespoň decentně prkno otřu, rukavice a takové ty blbosti k vázání, jako je šroubovák a nové části vázání. Tadá. Je to jako hrát tetris.



Dál je tu cestování víc "na punka". Velkou výhodou je mít batoh, na který se dá snowboard připnout.
 Je to dobrý, když netaháte žádné další věci a lezete někam po svých, děláte takový ten návrat ke kořenům. Boty hodíte na nohy, rukavice připnete k jednomu z několika popruhů a můžete jít. zbytek věcí se do batohu vejde a narvete tam i nějakou tu sušenku.


No a pak je tu ta poslední varianta, a to je ta, kdy vezmete prkno do teplejch a pěkně šlapete a věřte, že vás po pár metrech začnou pěkně bolet tricepsy.

Všem Vám přeji, aby se vám nestal žádný karambol, nikde neuvízli, nic si nezlomili a neměli takovou smůlu jako my, když vyjedeme z baráku s naloženými kufry.  -_-

Užijte si hor, dokud je možnost.